Kemp ve Stráži pod Ralskem nazývaný Akademie stolního tenisu, začínal v neděli 20. 7. 2014 zahájením a večeří. S Jirkou jsme se sešli před hotelem, takže jsme se rychle ubytovali a vyrazili k hale na zahájení. Jeli jsme Jirkovým autem.
Na zahájení jsme se dozvěděli, že jsme v tréninkové skupině C, která má tréninky od 12 do 14 hodin a od 18 do 20 hodin. Časy to nejsou zrovna moc optimální, ale někdo v tu dobu trénovat musí. O naši skupinu se starali trenéři Jaroslav Maděra a Jakub Ertl, oba divizní hráči. Byli zde převážně hráči okresních přeborů a počítalo se s tím, že zde bude mít hodně hráčů na pálce materiál (tréva, sendvič nebo anťák). Byli tu s námi i dva začátečníci, což byli synové dvou účastníků Jindra a Lukáš (cca 12 let). Ostatně otec Jindry by myslím výkonnostně patřil spíše do nejsilnější skupiny B, ale když chtěl trénovat ve stejný čas se svým synem, tak to jinak nešlo.
Jirka řešil problém s ukradenými koly na chatě a tak většinou dojížděl a se mnou v hotelovém pokoji spal jenom dvě noci. Trénink byl přínosný a docela jsem s erozehrál a získal i trochu úderové jistoty, která mi po té, co jsem začal trénovat po operaci oka, určitě velmi chyběla.
Na trénincích se hlavně trénovalo, ale občas byly i tréninkové sety, tréninkové zápasy a hra jménem Žumpa, v níž se vpodstatě hrají sety,které nemusí být ani dohrané, protože kolo vždy končí ten nejrychlůejší a vítěz se pak posouvá směrem ke královskému stolu a poražený směrem ke stolu Žumpa.
Když jsem hráli Žumpu poprvé, tak jsem prošel úplně všemi stoly. Dvakrát jsem si zahrál na královském stole, kde jsem vždy drtivě prohrál s tátou Jindry. Když jsem byl na stole Žumpa, kde jsem byl také dvakrát, tak tam mě zachraňovaly vítězství nad Lukášem a Jindrou. Ty jsem porážel celkem stabilně, občas jsem porazil i Ivana Jemelku (což byl ale nějaký jeho úlet, protože hraje divizi) a Pavla Jílka, s kterým jsem hrál vždy velmi vyrovnaně, i když před rokem mě vždy drtivě porážel.
Když jsem hráli Žumpu podruhé, tak jsem jednou dokázal prohrát i s Jindrou, což byla ale spíš porážka na psychiku, kdy po pár kiksech a několika jeho útovích, kzteré mu sedly, jsem prohrával velkým rozdílem a neměl jsem už vůli to dotahovat a navíc mě přitahovala vidina volného kola na židli u stolu Žumpa (byl nás lichý počet, takže vždy kdo prohrál v Žumpě kolo seděl).
Trénovali jsme vše možné, včetně podání a příjmu podání. Mezi cvičnými zápasy jsem hráli i v dvoučlenných týmech systémem Davis Cupu. S Ivanem Jemelkou jsem prohráli 1:4 proti Markovi Košťálovi a Pavlovi Jílkovi. Ivan dělal jediný náš bod na Pavla po té, co jsme prohráli 1:3 čtyřhru. Já prohrál těsně 2:3 s Pavlem a hladce 0:3 s Markem.
Ve čtvrtek večer mě rozbolel zub a tak jsem musel k zubaři. Naštěstí je přímo ve Stráži, což jsem si vyhledal na internetu. Ošetření proběhlo bez komplikací, ale nyní mám v léčení dva zuby najednou (osmičku vlevco nahoře a petku vpravo nahoře).
V kontrolním turnaji naší skupiny C jsem hráli na posledním mtréninku v pátek večer každý s každým na dva sety. Z desti účastníků jsem skončil osmý, když jsem porazil 2:0 Jindru a 2:0 Lukáše, ale prohrál jsem 1:2 s Pavlem a s ostatníma 0:2. Takže jsem se celkem rozmýšlel, zda má cenu chodit do závěrečného sobotního turnaje. Nakonec jsem šel s tím, že se pokusím uhrát aspoň jeden set. Ve Stráži je totiž vedle turnaje dospělých i dětský turnaj, kam šli samozřejmě Jindra i Lukáš a v nejslabčí skupině A byl jediný dospělý, který hrál také v turnaji s dětmi, protože byl začátečníkem a stejně tento turnaj nevyhrál.
V našem turnaji dospělých hrálo 24 účastníků, takže jsme byli rozděleni do šesti skupin po čtyřech. První zápas měl čekal s Liborem Jemelkou, který mě jakožto divizní hráč smetl hladce 2:0. Mým druhým soupeřem byl Marek Košťál, který mě také zcela jendoznačně porazil 2:0 a pak ankonec naši skupinu vyhrál, když porazil i Libora. Mým posledním soupeřem byl Tomáš Harna. Hrál proti mně hodně pasivně a tak jsem rozehrával vhodné míče, tlačil se do útoku a bodoval jsem. Dost jsem těžil i z podání a vyhrál jsem první set dost hladce. Před druhým setem ho kaučoval jeho syn, který hraje hodně dobře a probojoval se až do finále. Tomáš hrál sice aktivněji, ale zase více chyboval a tak jsem ho opět poměrně přesvědčivě porazil, vyhrál jsem 2:0 a skončil jsme na nečekaném třetím místě ve skupině. Rozhodně jsem nečekal, že porazím někoho ze silnější skupiny B, ale Tomáš tam byl patrně proto, aby by ve stejné skupině se svým synem Václavem.
Jirka ve svojí skupině jednou prohrál, ale protože se ostatní soupeři navzájem posporáželi, nakonec skupinu vyhrál při rovnosti bodů poměrem vzájemných setů. Postoupil, ale v čtvrtfinále ho porazil a vyřadil Jemelka.
Já šel do soutěže útěchy, kde jsem v prvním kole narazil na Standu Klodu. Toho jsem ke svému překvapení v prvním setu porazil. Vedl jsem nad ním 7:1, ale potom jsem si další průběh hodně zkomplikoval. Následovala šňůra zkažených výměn a najednou to bylo 10:9. Naštěstí jsem svůj poslední setbol z nejméně pěti velkolepým způsobem proměnil. Pak jsem ale v dalším setu dost výrazně prohrál a bylo to 1:1. Vzpamatoval jsem se až od třetího setu, kde jsem ale promrhasl šest bodů po sobě. Nejpve dvě zkažená podání po sobě, potom dva zkažené příjmy a nakonec další dvě zkažená podání. Pak jsem se sice vzpamatoval, ale bodovou trátu jsem už nedotáhl a těsně jsem prohrál. Dost těsně jsem prohrál i v posledním čtvrtém setu a tím jsem skončil. Standa v dalším kole vyřadil 3:1 Pavla Jílka. Na sety to bylo stejně, pouze s tím rozdílem, že v třetím a čtvrtém setu jen porazil hodně hladce.
V dětském turnaji vyhrál Vašek Felcman, který byl nejlepší ze skupiny A. Ve finále porazil těsně 3:2 Lukáše, který trénoval s námi ve skupině C a který v našem kontrolním turnaji skončil poslední.
Protože jsem jel do Prahy autem s Jirkou, který spěchal, tak jsme neviděl turnaj celý. V druhém semifinále hráli Ovsenák s Ivanem Jemelkou. Takže tentokrát nemám výsledky a tedy není ani podrobná reportáž z turnaje. Také jsem méně fotil, ale fotky, které mám, zkusím během příštího týdne dát do eAlba.
Oproti loňsku byly různé změny. V jídelně Diano se pouze snídalo, hotel patří jiné firmě a je v něm domov pro seniory. My bydlili ve dvou nejvyšších sedmém a osmém patře. Ač jsme se dozvěděli od Cinibulka, že cena hotelu podražila, pokoj zdaleka neměl ten komfort jako loni. Například v koupelně nebyl vůbec věšáček na ručník (pouze přímo ve sprše), a galerka měla jenom půlku dvířek. Nebyly zde vůbec noční stolky ani lampičky a na skříni chyběl jeden nástavec. Kdyby tu byl Jirka celý týden, těžko bysme hledali, kam poskládat věci. Obědy i večeře byly v restauraci u haly. S ohledem na to, že jsem trénovali ve skupině C, tak to přišlo celkem vhod, protože jsem šli na jídlo vždy hned po tréninku a měli jsem ho při ruce a mohli jsem se pak vrátit do haly třeba na robota, nebo na exhibici, aniž bychom museli do hotelu a zpět. Ale dost lidí se shodlo na tom, že v jídelně v hotelu vyřili lépe, byl zde navíc výběr z více jídel. Celkově ale v daných podmínkách pan Cinibulk udělal pro co nejlepší organizaci co mohl, včetně toho, aby se cenové změny promítly do ceny pro účastníky minimálně.
